Francouzská jména

Náš vztah a obdiv k Francii a francouzské kultuře má hluboké kořeny v dávné i v ne tak vzdálené historii. Mnohé čtenáře poznamenala francouzská literatura, její představitelé – Victor Hugo, Gustave Flaubert, Jules Verne, Marcel Proust, prokletí básníci Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, moderní autoři Jean-Paul Sartre, Albert Camus, a jejich hrdinové Jean, Ema, Henri, Lucien, Bernard, Isabelle a spousta dalších.

Zájem o francouzská jména vzbudily francouzské komedie s Jeanem Paulem Belmondem, Luisem de Funésem, Pierrem Richardem, skupinou Les Charlots v 70. letech. Filmy nejrůznějších žánrů s Catherine Deneuve, Annie Girardot, Jacqueline Bisset okouzlovaly české diváky řadu let a některé z nich ještě dnes. Ovšem jména jako Alain, Philippe, Michel, Nathalie, Monique, Jeanne se v rodných listech moc neobjevovala a ani dost dobře nemohla.

Dnes už je možné jméno pro své dítě vybírat ze spousty možností a inspirace francouzskými jmény je jednou z cest. Kromě již uvedených patří mezi nejoblíbenější Andre, Jacques, Daniel, Christophe, Patrick, Christian, Nicolas a z ženských Francoise, Martine, Nicole, Christine, Celine, Helene, Chantal, která obsazují první příčky v žebříčcích popularity.

Při výběru francouzského jména je také třeba myslet na fakt, že má jednak svůj pravopis a na druhou stranu výslovnost, která se může od psané podoby lišit. Poměrně nejméně potíží působí oblast pravopisu, kde platí zásada, že cizí vlastní jména pocházející z jazyka, který užívá latinské abecedy, se píší většinou pravopisem původním. Při stanovení české výslovnosti francouzských vlastních jmen se vychází z jejich výslovnosti původní, přičemž hlásky v češtině neobvyklé se nahrazují hláskami artikulačně a akusticky nejbližšími. Neméně důležité je ovšem zároveň respektovat, jak se výslovnost jmen z cizího jazyka ustálila v české jazykové praxi, zejména u těch jazyků, jejichž užívání má u nás dlouholetou kulturní tradici.