reklama

Dali byste svým dětem dvě křestní jména?

Ještě před pár lety nebyla dvě křestní jména u nás příliš obvyklá. Dnes mají rodiče mnohem větší volnost v tom, jak svého potomka pojmenují a kde se inspirují. Tyto různé možnosti volby mnozí rádi využívají. Máme tu rodiny smíšené, v nichž jeden z rodičů pochází ze země, kde jsou dvě křestní jména běžná, případně se jejich výběr řídí i nějakými pravidly. Jindy se nemohou rodiče shodnout a vybrat jedno jméno, takže miminko dostane jedno jméno od maminky a druhé od tatínka.

Lucie vypráví o výběru jména pro svého prvního syna: "Náš prcek má taky dvě jména - Jakub Jan. Tatínek (jakože manžel), dědeček a já nevím kdo ještě jsou Janové, mají s tím spojenou i určitou dědičnost jednoho zaměstnání, tak se tím tak nějak kasají a manžel chtěl samozřejmě pokračovat. Já ale stejné jméno nechtěla, tak jsem ho nakonec umluvila do dvou jmen, to první bude používat, to druhé bude pro formu. A nakonec jsme spokojení oba."

Někdy mohou v rodině řešit i problémy, které by mohly s používáním dvou křestních jmen nastat, např. kde všude bude muset obě jména uvádět, jak se bude dítě oslovovat, zda budou muset vybrat dvě jména i pro ostatní děti. Většinou život sám ukáže tu nejlepší cestu jako v rodině Tomáše a Jany. V případě starších dětí (dnes už skoro dospělých) vybírali klasická jména jako Kateřina, Daniel a David. Když po letech čekali posledního potomka, holčičku, vybrali jméno Judita. Jenže nejmladší bráška mluvil pořád o Emě, takže nakonec dali jména obě, Ema Judita, a tím prvním jménem ji oslovují.

Při výběru jména (nebo jmen) pro svého potomka by měli rodiče zachovat nadhled, aby jméno ladilo s příjmením, aby mělo více variant, kterými se bude budoucí človíček a pak dospělý člověk oslovovat, aby nebylo ani krátké, ani příliš dlouhé, aby nebylo krkolomné ve výslovnosti... to jsou ta hlavní kritéria. Určitě je výhodou, když se rodiče dozví pohlaví svého miminka a mohou si jeho jméno vyzkoušet ještě před tím, než se narodí.

zpět na seznam článků